Luční Chvojno SNK

Ráno webkamera Milešovka ukazovala 13 m/s, no potěš pánbůh. Stejně jsme vyrazili. Úmyslně to zdržujeme na míchaných v Mekáči. 

Po příjezdu na Adolfov -8 °C a fouká okolo 8,5 m/s se špičkou na 10,5 m/s. Tomáš se jde vy**** za stan (jeho podmíněný reflex na Adolfov 🙂 a já jdu na to s 12m Fabiem. Celkem se to dá s depowerem, ale pořád mi kolabuje vrchlík, protože ve větru je spousta turbulencí. Mezitím doráží i další účastníci zájezdu (i huliči, ti nevídí asi na cestu a tak zapadávají do sněhu 🙂 . Chvilku jezdím, je to rychlé. S těmi kolapsy vrchlíku se nedá jezdit s moc lidma okolo.

Vtip je v tom, že pak přidá cca 1,5. Jezdím podél silnice. Vpravo k Adolfovu OK, uprostřed turbulence, dál občas turbíci a vlevo ke Strekenwaldu (Větrov) je to čistý ale nedá se to udržet. Párkrát mne to vytáhne a potahá a já balím (vyzkouším buď 8,5 Chimeru nebo rovnou 1,5m dráček z Lidlu). 

Tomáš se chce ale také svézt a tak zahajujeme motorizovaný průzkum okolí. Postupně se dostáváme k Petrovicím a pak někam dolu do CHKO České Středohoří. Nacházíme malou louku (460 mnm) za Lučním Chvojnem (vedle ranče), která je po větru za kopcem (nahoře Pláň 500 mnm tam by to taky jelo dobře:). Pojezd je to cca 200m bída, jenže já už jezdil a Tomáš ještě ne. Nojo, ale na téhle louce je trocha sněhu a hlavně minimum poryvů (fouká stabilně okolo 6,5 m/s) !!! Nakonec tam vydržíme do 16,00 hodin se vším všudy (skoky, prostřídání všech kitů, svačinky :). I ta potvora kolaborantská 8,5 Chiméra drží na obloze jak přibitá.

A jak to skončilo? Mám půjčenou Frenzynu 13 od Tomáše a zrovna po pár skocích (na ty je dobrá, drží) na potvoru přiběhne pastevecký pes z ranče (no velikost bílá kráva). Nelíbí se mu hadr na obloze a tak za ním běhá. Volám na Tomáše, co mám do prdele dělat, když pošlu kite na zem, pes ho roztrhá a já to platit nechci. Tomáš je asi na všechno připraven a v klidu radí „jezdi sem a tam a utahej ho“. Ty vole kite není můj, nesmí spadnout na zem a po louce mne prohání bílá mrcha o hmotnosti se blížící té mojí. Takovou dávku adrenalinu jsem neobjednal. Pesanovi to ale brzy docvakne a běhá jen do půlky louky. Jde k Tomášovi a tak ho musím zase odlákat od zaparkovaných kitů. Dělám 2-3 výjezdy blíž k němu. To se rozbíhá za kitem, nebo už honí mne ? a cvaká mi obrovskou tlamou u prdele HAAF, HAAF, HAAF. Pokud  půjde po mne, tak nevím co budu zachraňovat dřív. Než se odepnu, tak mne rozebere na součástky. Tomáš volá směrem k statku a za chvíli si ho naštěstí přivolají a pes pomaloučku odchází jako král. A kite padá na zem 🙂 uff štěstí, že ne dřív.

Mohlo by se vám také líbit...